Sám sebe se již několik dní, možná týdnů a měsíců ptám, zda-li mám uskutečnit jeden z mých záměrů, a to založit si blog. Podělit se s několika dalšími lidmi o své myšlenky, nápady, vize i ideály. Přiblížit jim, a vlastně tak trochu sám sobě, co vše mám v hlavě, jaký na to mám názor a jestli vůbec nějaký mám. Ano, ono to je svým způsobem pěkné a nestranný pozorovatel by přispěchal s odpovědí: " Jasně jdi do toho!" ale..
... musím se přiznat, že jsem se s tímto nápadem pár lidem svěřil a všichni do jednoho mi řekli: "Jasně jdi do toho!".... No jo... ale proč??
Proč bych měl jednou za čas sednout k počítači a namísto práce, věcí do školy, či jiné podobně zábavné činnosti, si jen tak psát? Proč bych měl věnovat čas, kterého je sakra málo něčemu, co mi prakticky nic nepřináší a pouze ode mne žádá? Proč bych měl skládat slova do vět, jež budou kopírovat mé myšlenky a tak dávat všanc svůj naivistický idealismus?......... Už chápete tu podlost slovíčka v nadpise?
Když jsem se snažil se slovem proč a všemi jeho otázkami bojovat, napadly mě různé důvody odpovědi. Předem jsem však věděl, že je to zápas na plné čáře prohraný. Na každou mou umně mířenou střelu se najednou vyrojilo hned několik brankářů, kteří mou odpověď chytli, trochu jí pováleli v rukavicích a házeli zpět v jiné podobě a opět otazníkem na konci. A já jsem v koncích....
Nechám na každém ať se rozhodne proč některé zdánlivě nesmyslné a zbytečné věci činní. Proč přikládají priority těm či oněm záležitostem. Proč se rozhodnout založit si vlastní blog....
Mé rozhodnutí vidíte jak dopadlo..čtete ho....... a proč??
Protože otázky jež Vám nedají spát nezodpovíte, jestliže je jako ten brankář nepoválíte v rukavicích a nekouknete na ně také z toho zcela opačného úhlu....
Takže.....
